dítě
[ďiːťe]
(2. j. dítěte, v mn. č. rod ženský podle vzoru kost, 1. mn. děti, 2. mn. dětí)
podstatné jméno rodu středního
1.
nedospělý člověk v období dětství • potomek ve vztahu k rodičům:
porodit zdravé dítě
vychovávat vlastní / nevlastní dítě
adoptovat dítě
dítě školou povinné
problémy s dospívajícími dětmi
speciální škola pro mimořádně nadané děti
Peníze mohou pomoci opuštěným dětem.
práv. nezaopatřené dítě školou povinné, neschopné vykonávat výdělečnou činnost ap.
□ dítě ulice
1. dítě vyrůstající bez rodičů, bez domova, bezprizorné dítě
2. dítě, o které se rodiče řádně nestarají, zanedbávané dítě
□ dítě ze zkumavky
dítě narozené z vajíčka, které bylo uměle oplodněno spermií mimo tělo matky
□ slané děti kolokviální vyšší
děti trpící cystickou fibrózou, jejichž pot je slanější než pot zdravých dětí
2.
dospělý člověk, který postoji, jednáním ap. připomíná dítě 1, dětinský člověk:
Učiněné dítě, každému na všechno naletí.
Myslím si o něm, že je politické dítě, protože se politikou nikdy nezabýval. nezkušený v politice
3. expresivní
blízká, spřátelená, zprav. mladší osoba (v důvěrném oslovení):
Vítám vás, děti moje!
Ne tak zhurta, milé dítě.
4.
člověk jako typický představitel určité doby, prostředí ap.:
městské / vesnické dítě
děti revoluce
Jsem panelákové dítě.
□ Husákovy děti
populačně silná generace narozená v 70. letech 20. století v Československu
□ květinové děti
(původně v 60. a 70. letech 20. století v USA) hnutí mladých lidí vyznačujících se životem v komuně, výstředním oblékáním a chováním a odmítajících společenské konvence, násilí a válku, hippies
◊ být dítě / dítětem štěstěny
mít často štěstí a úspěch (zprav. náhodou, bez vlastního přičinění)
◊ být dítětem své doby
mít typické rysy období, k němuž někdo nebo něco časově náleží, být jím ovlivněn, utvářen
◊ co by za to daly děti v Africe expresivní
neplýtvej, nepohrdej jídlem (i když není vyloženě chutné), protože jeho dostatek není samozřejmý:
Proč jsi tu svačinu nesnědl? Co by za to daly děti v Africe!
◊ děti nosí čáp
(vyhýbavé vysvětlení dítěti) děti přicházejí na svět tak, že je přinese čáp:
S tím, že děti nosí čáp, jsem vystačila do synových necelých čtyř let.
◊ dítě svých rodičů ◊ dítě svého otce ◊ dítě své matky
někdo s typickými, popř. podobnými vlastnostmi, rysy svých rodičů, otce nebo matky
◊ jedno dítě žádné dítě
péče o jednoho potomka je v porovnání s péčí o více dětí zcela nenáročná
◊ kukaččí dítě
dítě, jehož matka nechá partnera se domnívat, že je biologickým otcem dítěte, ačkoli ve skutečnosti tomu tak není, nemanželské dítě
◊ mít dětí jak(o) smetí expresivní
mít hodně dětí
◊ nosit pod srdcem dítě
být těhotná
◊ vylít / vylévat s vaničkou i dítě ◊ vylít s vodou z vaničky i dítě
radikálním zásahem zmařit, mařit nebo zničit, ničit něco dobrého pro nepodstatný nedostatek
► dítko
[ďiːtko]
(2. j. -tka, 6. j. -tku, 1. mn. -tka, 2. mn. -tek, 6. mn. -tkách, v mn. č. i rod ženský podle vzoru žena, 1. mn. dítky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu středního
1.
zlobivé / nezbedné / neposedné dítko
Narodilo se jí první dítko.
Rozhodl se vzdát rodného příjmení, aby se vyhnul nálepce protekčního dítka.
přen. Primátor přijel osobně zkontrolovat, jak roste budoucí akvapark, jeho milované dítko. dílo, počin
2.
zázračné tenisové dítko
→ dětičky
→ děťátko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďiːťe]
(2. j. dítěte, v mn. č. rod ženský podle vzoru kost, 1. mn. děti, 2. mn. dětí)
podstatné jméno rodu středního
1.
nedospělý člověk v období dětství • potomek ve vztahu k rodičům:
porodit zdravé dítě
vychovávat vlastní / nevlastní dítě
adoptovat dítě
dítě školou povinné
problémy s dospívajícími dětmi
speciální škola pro mimořádně nadané děti
Peníze mohou pomoci opuštěným dětem.
práv. nezaopatřené dítě školou povinné, neschopné vykonávat výdělečnou činnost ap.
□ dítě ulice
1. dítě vyrůstající bez rodičů, bez domova, bezprizorné dítě
2. dítě, o které se rodiče řádně nestarají, zanedbávané dítě
□ dítě ze zkumavky
dítě narozené z vajíčka, které bylo uměle oplodněno spermií mimo tělo matky
□ slané děti kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
děti trpící cystickou fibrózou, jejichž pot je slanější než pot zdravých dětí
2.
dospělý člověk, který postoji, jednáním ap. připomíná dítě 1, dětinský člověk:
Učiněné dítě, každému na všechno naletí.
Myslím si o něm, že je politické dítě, protože se politikou nikdy nezabýval. nezkušený v politice
3. expresivní
blízká, spřátelená, zprav. mladší osoba (v důvěrném oslovení):
Vítám vás, děti moje!
Ne tak zhurta, milé dítě.
4.
člověk jako typický představitel určité doby, prostředí ap.:
městské / vesnické dítě
děti revoluce
Jsem panelákové dítě.
□ Husákovy děti
populačně silná generace narozená v 70. letech 20. století v Československu
□ květinové děti
(původně v 60. a 70. letech 20. století v USA) hnutí mladých lidí vyznačujících se životem v komuně, výstředním oblékáním a chováním a odmítajících společenské konvence, násilí a válku, hippies
◊ být dítě / dítětem štěstěny
mít často štěstí a úspěch (zprav. náhodou, bez vlastního přičinění)
◊ být dítětem své doby
mít typické rysy období, k němuž někdo nebo něco časově náleží, být jím ovlivněn, utvářen
◊ co by za to daly děti v Africe expresivní
neplýtvej, nepohrdej jídlem (i když není vyloženě chutné), protože jeho dostatek není samozřejmý:
Proč jsi tu svačinu nesnědl? Co by za to daly děti v Africe!
◊ děti nosí čáp
(vyhýbavé vysvětlení dítěti) děti přicházejí na svět tak, že je přinese čáp:
S tím, že děti nosí čáp, jsem vystačila do synových necelých čtyř let.
◊ dítě svých rodičů ◊ dítě svého otce ◊ dítě své matky
někdo s typickými, popř. podobnými vlastnostmi, rysy svých rodičů, otce nebo matky
◊ jedno dítě žádné dítě
péče o jednoho potomka je v porovnání s péčí o více dětí zcela nenáročná
◊ kukaččí dítě
dítě, jehož matka nechá partnera se domnívat, že je biologickým otcem dítěte, ačkoli ve skutečnosti tomu tak není, nemanželské dítě
◊ mít dětí jak(o) smetí expresivní
mít hodně dětí
◊ nosit pod srdcem dítě
být těhotná
◊ vylít / vylévat s vaničkou i dítě ◊ vylít s vodou z vaničky i dítě
radikálním zásahem zmařit, mařit nebo zničit, ničit něco dobrého pro nepodstatný nedostatek
► dítko
[ďiːtko]
(2. j. -tka, 6. j. -tku, 1. mn. -tka, 2. mn. -tek, 6. mn. -tkách, v mn. č. i rod ženský podle vzoru žena, 1. mn. dítky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu středního
1.
zlobivé / nezbedné / neposedné dítko
Narodilo se jí první dítko.
Rozhodl se vzdát rodného příjmení, aby se vyhnul nálepce protekčního dítka.
přen. Primátor přijel osobně zkontrolovat, jak roste budoucí akvapark, jeho milované dítko. dílo, počin
2.
zázračné tenisové dítko
→ dětičky
→ děťátko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)